Bez tradice na koleně

Malé padesátce se podle tvaru sedla začalo říkat "pařez", později pincek, fichtl nebo kozí dech. Proti mopedům byl tohle miniaturní motocykl se vším všudy, z kterého šel později udělat skútr. Když se v pětapadesátém roce měly začít pařezy sériově vyrábět v Týnci nad Sázavou, tehdejší Ministerstvo strojírenství překvapivě rozhodlo: Malé padesátky půjdou do Povážských strojíren na Slovensko. První stroje tam byly smontovány až počátkem šestapadesátého roku a krátce na to se objevily i v prodeji. Zájem o ně byl obrovský, i když zpočátku nebyly nejlevnější. K mání byly za dva tisíce sedm set korun. "V té době jsem si hodně přál, aby uživatelé pincků nevěděli, jak a kde na Slovensku motorky vznikají," vzpomíná Vlastimil Bezouška. "Ve fabrice chyběly lisovací formy na plechové kryty a opláštění, a tak je doma po vesnických chalupách a dílnách zemědělských družstev vyráběli obyčejní klempíři. Díly na sebe nepasovaly, musely se na montáži přistřihávat nůžkami na plech. Problémy byly i s nestejnými rámy. Centimetr nebyla žádná míra."

ZPĚT